🏛️ Císař, který nechtěl vládnout
Marcus Aurelius není jen jméno z učebnic dějepisu; je to fascinující příklad člověka,
který držel v rukou absolutní moc nad tehdejším světem, a přesto zůstal věrný
vnitřní kázni a pokoře.
Jako římský císař (vládl 161–180 n. l.) a představitel pozdního stoicismu
nám zanechal manuál na to, jak si zachovat zdravý rozum v chaosu.
Byl to introvert, milovník knih a klidu. Přesto strávil většinu své vlády na hranicích
říše v drsných vojenských táborech, kde odrážel útoky germánských kmenů a bojoval s morovou epidemií.
⚔️
Vojenské tábory
Psal si deníky v noci u svíčky v legionářských stanech
📜
Hovory k sobě
Soukromé deníky, které nikdy neměly být vydány
🏛️
Stoicismus
Filozofie kontroly nad tím, co můžeš změnit
🌍
Kosmopolitismus
"Co není dobré pro roj, není dobré ani pro včelu"
🏛️ Tři pilíře jeho filozofie
1. Dichotomie kontroly
Základní pravidlo: Věci se dělí na ty, které máš pod kontrolou
(tvé názory, úmysly, činy), a ty, které ne (počasí, názory druhých, minulost).
Trápit se těmi druhými je podle něj logická chyba.
2. Amor Fati (Láska k osudu)
Nejen přijímat to, co se děje, ale milovat to jako nezbytnou součást celku.
Každá překážka je palivem pro oheň tvého charakteru.
3. Memento Mori (Pamatuj na smrt)
"Můžeš opustit život právě teď. Nechť to určuje, co děláš, říkáš a si myslíš."
Tato myšlenka ho nenaplňovala depresí, ale naléhavostí žít čestně v přítomném okamžiku.
#1
„Všude a neustále máš možnost s nábožnou odevzdaností se spokojit s přítomným stavem, ke spolužijícím lidem se zachovat spravedlivě a o každé vnikající představě bedlivě uvažovat, aby se nevloudilo nic neprověřeného."
#2
„Vymaž svou představu, a ihned se zbavíš pocitu: ‚Mně se stala křivda!' Zbavíš-li se pocitu, že se ti stala křivda, zbavíš se i křivdy samé."
#3
„Tvůj život je takový, jakým ho učiní tvé myšlenky."
#4
„Nahlédni do nitra! Tam je zřídlo dobra, které může stále prýštit, budeš-li tam stále hloubat."
#5
„Pamatuj, že tvá vládnoucí složka se stává nepřekonatelnou, když se soustředí sama v sobě a spokojuje se tím, že nečiní, co nechce, i kdyby její odpor byl nerozumný."
#6
„Uchovej se prostým, dobrým, neporušeným, vážným, bez pýchy, přítelem spravedlnosti, bohabojným, dobrotivým, milujícím své blízké a neochvějným v plnění povinností."
#7
„Všechno, co slyšíme, je názor, nikoli fakt. Všechno, co vidíme, je perspektiva, nikoli pravda."
#8
„Nikde nemá člověk klidnějšího a bezstarostnějšího útulku než ve své vlastní duši."
#9
„Buď jako skalní útes, o který se neustále tříští vlny: on však stojí pevně a kolem něho se utišuje vzedmuté moře."
#10
„Štěstí tvého života závisí na povaze tvých myšlenek."
#11
„Lidé jsou stvořeni kvůli sobě navzájem; buď je tedy poučuj, nebo je snášej."
#12
„Nejlepší způsob, jak se pomstít, je nebýt jako oni."
#13
„Kdykoli tě zamrzí něčí nestoudnost, ihned se ptej sebe sama: ‚Cožpak je možné, aby na světě nebyli nestoudníci?' Není to možné. Nežádej tedy nemožnost."
#14
„Všechno, co se děje, děje se spravedlivě."
#15
„Neztrácej již čas debatami o tom, jaký má být dobrý člověk; buď jím!"
#16
„Když se ráno probouzíš, řekni si: Dnes se setkám s lidmi dotěrnými, nevděčnými, násilnými, lstivými, závistivými a nesnášenlivými."
#17
„Mám-li já vinu, je to mé zlo; ale snad já vinu nemám."
#18
„Chybuje-li kdo, pouč ho laskavě a ukaž mu jeho chybu. Nemůžeš-li to udělat, obviňuj sebe sama, nebo ani sebe ne."
#19
„Láska k bližnímu je vlastnost lidské duše."
#20
„Pohrdá mnou někdo? To je jeho věc. Mou věcí je, abych nebyl přistižen při žádném činu nebo slovu, které by zasluhovalo pohrdání."
#21
„Čas je jako dravý proud a řeka událostí. Sotvaže se co objeví, už je to odplaveno, a objeví se něco jiného, co bude také odplaveno."
#22
„Všechno pomíjí a brzy se stane bájí."
#23
„Hleď na minulost, na tolikeré proměny panství; můžeš předvídat i budoucnost."
#24
„Nezneklidňuj se budoucností: dorazíš k ní, bude-li třeba, vyzbrojen týmž rozumem, kterého užíváš v přítomnosti."
#25
„Každá věc je tu k nějakému účelu: kůň, vinná réva... I ty ses k něčemu zrodil."
#26
„Vše, co se ti děje, bylo pro tebe připraveno od věčnosti."
#27
„Omez se na přítomnost."
#28
„Brzy na všechno zapomeneš a brzy všichni zapomenou na tebe."
#29
„Smrt je odpočinek od smyslových vjemů, od pudových hnutí, od bloudění mysli a od otrocké služby tělu."
#30
„Žij tak, jako bys už zemřel a jako by tvůj život byl jen doplňkem, který ti byl dán navíc."
#31
„Časně ráno, když se ti nechce vstávat, měj při ruce tuto myšlenku: ‚Vstávám k lidskému dílu.'"
#32
„Dělej všechno tak, jako by to byl tvůj poslední skutek v životě."
#33
„Odstraň vše zbytečné nejen v činech, nýbrž i v myšlenkách."
#34
„Buď přímý, nebo buď napřimován."
#35
„Nedělej nic bez rozmyslu a jinak, než podle pravidel umění žít."
#36
„Nerozptyluj se vnějšími věcmi, nýbrž popřej si volný čas k tomu, co ses naučil něčemu dobrému."
#37
„Kdo se bojí smrti, bojí se buď bezcitnosti, nebo jiného druhu citu."
#38
„Uvnitř je třeba hledat pomoc."
#39
„Nezdá se ti dosti, že žiješ podle své přirozenosti?"
#40
„Kdo neví, co je svět, neví, kde je. Kdo neví, k jakému účelu svět jest, neví, kdo je on sám, ani co je svět."
#41
„Bolest je buď zlo pro tělo – pak ať se tělo vyjádří – nebo pro duši. Ale duše má moc uchovat si jasnost."
#42
„Odstraň domněnku o tom, co se ti zdá bolestné, a sám budeš v naprostém bezpečí."
#43
„Co neškodí městu, neškodí ani občanu."
#44
„Všechno je jen domněnka."
#45
„Nic se nestane žádnému člověku, co by nebyl schopen podle své přirozenosti snést."
#46
„Měj na paměti, že to, co tě trápí, není budoucnost ani minulost, nýbrž vždy jen přítomnost."
#47
„Je-li ti něco těžké, nedomnívej se, že je to pro člověka nemožné."
#48
„Hledej radost a uspokojení v jediném: v přecházení od jednoho společensky prospěšného činu k druhému."
#49
„Nesmíš se hněvat na věci, neboť jim je to jedno."
#50
„Zatracuj pýchu, neboť je nejvíce klamná."
#51
„Kdo se dopouští nespravedlnosti, dopouští se bezbožnosti."
#52
„Není nic hnusnějšího než předstíraná laskavost; buď dobrý, nebo buď otevřený."
#53
„Měj se na pozoru, aby ses neopičil po císařích, aby ses jimi neposkvrnil: stává se to snadno."
#54
„Pravý muž nemá zapotřebí přísahy, neboť jeho slovo je zákonem."
#55
„Jakmile se ráno probudíš, ptej se: Záleží na tom, zda tě jiný pokárá za to, co je spravedlivé a správné? Nezáleží."
#56
„Tvá duše nabývá barvy tvých myšlenek."
#57
„Nepovažuj za prospěšné nic, co by tě kdy nutilo porušit věrnost, vzdát se studu, nenávidět někoho, podezřívat, proklínat, jednat pokrytecky nebo toužit po něčem, co potřebuje stěny a závěsy."
#58
„Buď jako zlato, smaragd nebo purpur, které stále říkají: ‚Ať si kdokoli dělá nebo říká cokoli, já musím být smaragdem a zachovat si svou barvu.'"
#59
„Nezáviď nikomu nic; co je tvé, to ti nikdo vzít nemůže, a co není tvé, o to nestoj."
#60
„Měj stále na paměti, že všechno lidské je jen dým a nicota."
#61
„Všechno, co je harmonické s tebou, Vesmíre, je harmonické i se mnou."
#62
„Buď si vědom toho, že jsi částí celku, který je řízen přírodou."
#63
„Všechno je vzájemně propleteno a pouto je posvátné."
#64
„Jeden je Bůh skrze všechno, jedna podstata, jeden zákon, jeden společný rozum všech rozumných bytostí a jedna pravda."
#65
„Vše, co vidíš, se vbrzku promění a příroda, která vše řídí, z té látky vytvoří jiné věci a z jejich látky zase jiné, aby svět byl stále mlád."
#66
„Dívej se na hvězdy, jako bys s nimi obíhal."
#67
„Vesmír je proměna, život je domněnka."
#68
„Vše, co se děje, děje se tak, jak se dít má: budeš-li bedlivě pozorovat, shledáš, že je tomu tak."
#69
„Zkoumej vládnoucí principy lidí, i těch moudrých: čemu se vyhýbají a o co usilují."
#70
„Vše hmotné mizí v mžiku v celkové podstatě; každá příčina se v mžiku vrací do celkového rozumu."
#71
„Pohrdat smrtí není správné; je třeba ji vítat jako jednu z věcí, které si příroda přeje."
#72
„Kdo se bojí smrti, bojí se buď ztráty citu, nebo změny citu. Ale nebudeš-li mít citu, nepocítíš ani nic zlého."
#73
„Vzpomeň si na ty, kteří se velmi hněvali, na ty, kteří dosáhli největší slávy, největšího neštěstí, největší nepřátelství nebo jakékoli jiné náhody: kde je to všechno nyní? Dým a popel a báje, nebo ani báje ne."
#74
„Brzy zemřeš, a ještě nejsi prostý, ještě jsi plný neklidu, ještě máš strach, že ti vnější věci ublíží."
#75
„Dívej se dolů na lidská shromáždění, vojska, rolnické práce, sňatky, rozluky, narození a úmrtí... všechen ten pestrý zmatek a řád vznikající z protikladů."
#76
„Smrt je totéž co zrození: tajemství přírody."
#77
„Všechno, co vidíš, vbrzku zanikne a ti, kteří přihlížejí jeho zániku, vbrzku zaniknou také."
#78
„Alexandr Makedonský a jeho mulovodič jsou po smrti na stejném stupni."
#79
„Délka lidského života je okamžik, jeho podstata plynoucí, jeho vnímání kalné, složení celého těla snadno podléhající hnilobě, duše vír, osud záhada a sláva nejistota."
#80
„Co je tedy to, co nás může bezpečně provázet? Jediné a výhradně: filozofie."
#81
„Nejednej proti své vůli, ani bez ohledu na společný prospěch, ani bez náležitého uvážení, ani v rozporu se svým přesvědčením."
#82
„Nebuď v řeči mnohomluvný, ani v činech příliš plynulý."
#83
„Ať tvá vnitřní tvář je jasná a bez potřeby cizí pomoci i bez klidu, který by ti museli dodávat jiní."
#84
„Práce není neštěstí; neštěstím je pracovat s reptáním nebo touhou po soustrasti."
#85
„Nekonej nic náhodně, ale vše podle zásad umění."
#86
„Nerozhlížej se po cizích mravech, ale kráčej přímo k cíli."
#87
„Dělej to, co je v tvé moci, a neohlížej se na to, zda to někdo uvidí."
#88
„Je trapné, aby ti v životě vypověděla službu duše dříve, než vypoví službu tělo."
#89
„Buď spokojen s tím malým, čemu ses naučil, a v tom odpočívej."
#90
„Kdo neví, co je svět, neví, kde je."
#91
„Nikdo ti nemůže zabránit žít podle zákonů tvé vlastní přirozenosti."
#92
„Tvá vládnoucí složka je tvůj hrad; člověk nemá pevnějšího místa, kam by se mohl uchýlit a být pak už navždy nedobytný."
#93
„Nezapomínej, že i ten, kdo tě kárá, je tvůj příbuzný, i když o tom neví."
#94
„Názor je všechno, a ten máš ve své moci."
#95
„Ztráta není nic jiného než proměna."
#96
„Dobrý je ten, kdo se spokojuje s tím, co mu bylo přiděleno, a kdo jedná spravedlivě."
#97
„Nepředstavuj si věci tak, jak je posuzuje ten, kdo tě uráží, nýbrž hleď na ně tak, jaké jsou ve skutečnosti."
#98
„Kdykoli narazíš na něčí chybu, ihned se zamysli a uvažuj, jaké podobné chyby se dopouštíš ty sám."
#99
„Štěstí je dobrý démon (eudaimonia) – tedy dobrý rozum."
#100
„Nikdy neříkej o ničem: ‚Ztratil jsem to,' nýbrž: ‚Vrátil jsem to.'"
#101
„Nezneklidňuj se představou celého svého života. Nepočítej v duchu, kolik a jakých strastí tě pravděpodobně ještě potká, nýbrž u každé přítomné se ptej: ‚Co je na ní vlastně nesnesitelného a nepřekonatelného?'"
#102
„Pamatuj, že ani minulost, ani budoucnost tě netíží, nýbrž vždy jen přítomnost."
#103
„Odstraň své domnění a budeš zachráněn. Kdo ti v tom brání?"
#104
„Je-li tvůj rozum v pořádku, proč se ještě trápíš? Má-li se tvá vládnoucí složka dobře, co jiného ti chybí?"
#105
„Nevybočuj ze své cesty a nenech se vyvést z míry štěkotem psů."
#106
„Budiž ti lhostejné, zda při konání povinnosti mrzneš nebo je ti teplo, zda jsi ospalý nebo dost vyspalý, zda tě lidé haní nebo chválí."
#107
„Soustřeď se v každém okamžiku jako Říman a muž na to, co právě konáš, s opravdovou a prostou vážností, s láskou, svobodou a spravedlností."
#108
„Nahlédni do jejich nitra a uvidíš, jaké jsou to soudce, kteří se sami sebe bojí."
#109
„Nikdo nemůže být nešťastný skrze chybu druhého."
#110
„Člověk, který nežije v souladu se svou vlastní přirozeností, nemůže žít v souladu s přírodou vesmíru."
#111
„Všechno, co se děje, je právě tak obvyklé a známé jako růže na jaře a ovoce v létě."
#112
„Ať se mi kdokoli snaží ublížit, já budu dál konat dobro. To je má přirozenost."
#113
„Kdo prahne po posmrtné slávě, neuváží, že každý z těch, kteří si ho budou pamatovat, také brzy zemře."
#114
„Předměty samy se naší duše ani v nejmenším nedotýkají; nemají k ní přístupu, nemohou jí pohnout ani ji změnit."
#115
„Zítřek je nejistý, včerejšek je mrtev, dnes je tvůj jediný čas."
#116
„Nechť tě nevyvádí z míry cizí zmatek."
#117
„Máš-li v rukou nástroj, který koná svou práci, je to dobré, i když ten, kdo jej vyrobil, už tu není. U přírodních věcí je však síla, která je vytvořila, stále v nich."
#118
„Všechno, co je krásné, je krásné samo o sobě a končí u sebe; pochvala není jeho součástí."
#119
„Stává se smaragd horším, když se nechválí? A co zlato, slonovina, fialka nebo květina?"
#120
„Tragédie se předvádějí proto, aby lidem připomínaly, co se děje a že je přirozené, aby se to dělo."
#121
„Může-li mi někdo věcně dokázat, že nesprávně soudím nebo jednám, milerád své mínění změním; hledám totiž pravdu, kterou ještě nikdo nikdy neutrpěl škodu."
#122
„Škodu utrpí ten, kdo setrvává ve svém klamu a nevědomosti."
#123
„Často se dopouští nespravedlnosti ten, kdo něco nedělá, nejen ten, kdo něco dělá."
#124
„Slyšela tvá uši, viděly tvé oči? To stačí. Nepřidávej k tomu svůj soud."
#125
„Není-li to pravda, neříkej to. Není-li to správné, nedělej to."
#126
„Zkoumej, co je v tvé mysli: je tam jen to, co bys mohl okamžitě přiznat, kdyby se tě někdo zeptal, na co myslíš?"
#127
„Prvním krokem je klidná mysl. Druhým je pohlédnout věcem přímo do tváře a poznat je takové, jaké jsou."
#128
„Spravedlnost je matkou všech ostatních ctností."
#129
„Jediný plod pozemského života je zbožná mysl a činnost prospěšná celku."
#130
„Nežij tak, jako bys měl žít deset tisíc let. Smrt se nad tebou vznáší. Dokud žiješ, dokud můžeš, buď dobrý."
#131
„Všechno, co se ti děje, je pro tebe prospěšné, protože to vesmír potřebuje."
#132
„Přijímej skromně, co přichází, a opouštěj klidně, co odchází."
#133
„Dívej se pod povrch věcí; nenech si uniknout ani podstatu, ani hodnotu žádné z nich."
#134
„Brzy budeš jen prach nebo kostra, jen jméno, nebo ani jméno ne."
#135
„Tělo je jen nádoba a dech je jen vítr, který se neustále mění."
#136
„Nerozčiluj se na svět, jako by tě mohl slyšet."
#137
„Buď spokojen s tím, co jsi, a netouži být ničím jiným."
#138
„Nezáleží na tom, jak dlouho žiješ, ale jak žiješ."
#139
„Podívej se na své ruce, nohy, oči: jsou to části jednoho těla. Tak i ty jsi částí společenství rozumných bytostí."
#140
„Měj stále na paměti, kolik lékařů zemřelo, když předtím tolikrát svraštili obočí nad svými nemocnými."
#141
„Krotit své pudy, zastavovat své choutky – to je úkol rozumu."
#142
„Nedovol, aby tvá vládnoucí složka byla otrokyní těla."
#143
„Buď svým vlastním pánem a dívej se na věci jako muž, jako občan, jako smrtelná bytost."
#144
„Kdo se honí za rozkošemi jako za dobrem a prchá před bolestí jako před zlem, je bezbožný."
#145
„Nic není tak vítězné jako trpělivost."
#146
„Tvá radost budiž v tom, že vykonáš skutek hodný člověka."
#147
„Dobrý člověk nechodí kolem a nevytrubuje své dobré skutky, ale přejde k dalšímu, jako vinná réva nese hrozny pro příští rok."
#148
„Změň svůj postoj k věcem, které tě trápí, a najdeš klid."
#149
„Všechno, co je materiální, se rozplyne v podstatě vesmíru; všechno, co je duchovní, se vrátí do vesmírného rozumu."
#150
„Stojíš-li pevně ve svém nitru, vnější útoky tě nezasáhnou."
#151
„Kdo vidí přítomné, viděl všechno: co se dálo od věčnosti i co se bude dít do nekonečna; neboť všechno je stejného rodu a stejné podoby."
#152
„Často se zamýšlej nad tím, jak rychle jsou odplavovány a mizí věci, které jsou, i ty, které vznikají."
#153
„Podstata vesmíru je jako řeka a její činnost jako neustálý proud."
#154
„Představ si celkovou podstatu, které jsi jen nepatrnou částí, a celkový čas, z něhož ti byl vyměřen jen krátký a okamžitý úsek."
#155
„Chceš-li se potěšit, vzpomeň si na přednosti svých současníků: na neúnavnost jednoho, na skromnost druhého, na štědrost třetího."
#156
„Kdo miluje slávu, spatřuje své vlastní dobro v činnosti jiných; kdo miluje rozkoš, ve svých vlastních pocitech; kdo však má rozum, ve svém vlastním konání."
#157
„Je v tvé moci nemít o té věci žádné mínění a neznepokojovat svou duši; věci samy o sobě totiž nemají přirozenou moc tvořit naše úsudky."
#158
„Zvykej si bedlivě sledovat slova jiného a vžívej se, pokud možno, do duše mluvícího."
#159
„To, co není v souladu s přírodou, nemůže být prospěšné pro rozumnou bytost."
#160
„Zkoumej neustále, kdo jsou ti, jejichž uznání si přeješ, a jaké jsou jejich vládnoucí zásady."
#161
„Nedívej se na to, co dělají jiní, ale hleď přímo tam, kam tě vede příroda."
#162
„Každý člověk žije jen touto přítomnou chvílí, která je prchavá; ostatní čas je buď prožitý, nebo nejistý."
#163
„Nebuď nešťastný, že se ti to stalo, ale buď šťastný, že to snášíš bez bolesti, že tě přítomnost nedrtí a budoucnost neděsí."
#164
„Měj na paměti, že tvá svobodná vůle je nepřekonatelná, když se spokojí sama se sebou."
#165
„Lidská duše se nejvíce zneuctívá tehdy, když se stává, pokud na ní záleží, jakýmsi nádorem na vesmíru."
#166
„Vše, co je v souladu s tvou přirozeností, je pro tebe dobré."
#167
„Nežádej, aby se věci děly, jak si přeješ, ale přej si, aby se děly tak, jak se dějí, a budeš šťasten."
#168
„Pamatuj, že změnit své mínění a následovat toho, kdo tě opravuje, je právě tak projevem svobody jako setrvat na svém."
#169
„Nezneklidňuj se tím, že lidé o tobě mluví zle; oni nevidí tvé nitro, vidí jen tvou masku."
#170
„Všechno lidské je krátkodobé a bezvýznamné: včera trocha hlenu, zítra popel nebo mumie."
#171
„Buď spokojen s tím, co jsi, a nesnaž se zdát jiným."
#172
„Jakmile se probudíš, konej svou povinnost bez váhání, jako bys byl k tomu stvořen."
#173
„Dobrému člověku se nemůže stát nic zlého, ani v životě, ani po smrti."
#174
„Nehledej odměnu za svůj dobrý skutek; samotný čin je tvou odměnou."
#175
„Buď jako včela, která udělala med a pak odletěla, aniž by čekala na pochvalu."
#176
„Dokud dýcháš a dokud můžeš: buď prospěšný."
#177
„Všechno, co dělám, ať směřuje k jedinému cíli: k obecnému prospěchu a souladu."
#178
„Nezanedbávej své tělo, ale nedovol mu, aby vládlo tvé mysli."
#179
„Pravá radost člověka je dělat to, k čemu byl stvořen."
#180
„Nepřestávej se ptát: ‚K čemu nyní užívám svou duši?'"
#181
„Vnější věci se nedotýkají duše, stojí vně a nepohnutě; nepokoj pramení jen z našeho vnitřního úsudku."
#182
„Svět je změna, život je tvoření představ."
#183
„Buď jako pramen čisté vody: i když do něj někdo hodí bláto, on ho pohltí a dál vyvěrá čistý."
#184
„Nenech se strhnout prudkými hnutími své mysli."
#185
„Zůstaň prostý, skromný a přímý."
#186
„Není nic tak vznešeného jako mysl, která se osvobodila od vášní a podřídila se rozumu."
#187
„Uč se mlčet, když nemáš co říct, a mluvit jen tehdy, když je to užitečné."
#188
„Největší bohatství je spokojit se s málem."
#189
„Tvé myšlenky jsou tvým domovem; udržuj v něm pořádek."
#190
„Neboj se změn, neboť bez změny nic nevzniká."
#191
„Prošel jsi jako cestující kousek cesty, vstoupil jsi na loď, přeplavil ses, vystup!"
#192
„Je-li to do jiného života, ani tam nejsou bohové cizí; je-li to do bezcitnosti, přestaneš trpět bolestmi a rozkošemi."
#193
„Odcházej ze života s klidnou myslí, jako padá zralá oliva, která žehná zemi, jež ji nesla, a děkuje stromu, na němž vyrostla."
#194
„Nebuď jako ti, kteří se při odchodu ze světa brání a naříkají."
#195
„Smrt je jen rozpuštění prvků, z nichž je složena každá živá bytost."
#196
„Dívej se na konec cesty a ne na obtíže, které jsi potkal."
#197
„Vše, co má začátek, má i svůj konec; to je zákon přírody."
#198
„Tvá role v divadle světa skončila; herec odchází, když mu režisér pokyne."
#199
„Ale já jsem neodehrál všech pět dějství, nýbrž jen tři! – V životě jsou tři dějství celým dramatem."
#200
„Odejdi tedy v míru; neboť i ten, kdo tě propouští, je v míru."
Tímto jsme prošli 200 klíčových bodů, které tvoří páteř Markova uvažování.
Je to text, ke kterému se lidé vracejí po celý život, protože jeho hloubka
se odkrývá postupně s vlastní zkušeností.
Komentáře
Zatím žádné komentáře.
Komentáře jsou součástí placeného přístupu.
Vyberte si tarif a diskutujte pod všemi stránkami.
Zobrazit tarify