Ilya Prigogine: "Život existuje daleko od rovnováhy."
Řád vzniká spontánně z chaosu. Nikdo ho neprojektuje - on emerge.
Samoorganizace je proces, kdy komplexní struktury vznikají spontánně z jednodušších interakcí - bez centrálního plánovače, bez designéra, bez "inteligence" zvenčí.
Představ si vír v odtoku vany. Nikdo ho nenavrhuje - voda sama najde nejefektivnější cestu. Molekuly H₂O nemají "plán" točit se spirálou, ale z jejich interakcí emerge dokonalá geometrie.
Pointa: Řád není vnucený shora - emerge zdola. Jednoduchá pravidla → komplexní struktury.
Prigogine (Nobel 1977)
Systémy daleko od rovnováhy vytvářejí řád "rozptylováním" energie. Příklad: hurikán - spotřebovává energii, ale vytváří perfektní spirálu.
Paradox: Čím víc energie "plýtváš", tím víc řádu vzniká.
Maturana & Varela
Živé systémy se neustále samy produkují a udržují. Buňka vytváří komponenty, které vytváří buňku - kruhová kauzalita.
Život není stroj - je to proces, který se sám udržuje.
Celek > součet částí
Z interakcí jednoduchých elementů vznikají vlastnosti, které žádný element sám nemá. Neurony nemají vědomí - mozek ano.
Nová kvalita vzniká "zdarma" - nebo ne?
Fraktály jsou struktury, kde část vypadá jako celek. Tento vzorec se opakuje na všech měřítcích - od atomární po kosmickou.
Podívej se na strom. Větev vypadá jako malý strom. Větvička vypadá jako malá větev. Cévy v listu vypadají jako větve stromu.
DNA nekóduje celý strom - kóduje jen pravidlo větvení. Zbytek emerge sám.
Logicky vzato: Příroda "objevila" fraktály, protože jsou nejefektivnější. Evoluce = samoorganizace na velkém měřítku.
Klasická termodynamika říká: Vesmír směřuje k chaosu (entropie roste). Ale život jde opačným směrem - vytváří řád. Jak?
Uzavřený, směřuje k maximální entropii (smrti). Příklad: Kámen - pasivní, mrtvý.
Otevřený, daleko od rovnováhy, vytváří struktury. Příklad: Hurikán - aktivní, "živý".
Život existuje na hraně chaosu. Příliš blízko rovnováze = smrt. Příliš daleko = rozpad. V "sladkém místě" vzniká komplexita.
To je důvod, proč je stres někdy dobrý - posouvá systém z komfortní zóny do zóny růstu.
Maturana a Varela definovali život jako autopoietický systém: "Systém, který produkuje komponenty, které produkují ten systém."
Buňka je továrna, která vyrábí své vlastní stroje, které vyrábějí továrnu, která vyrábí stroje...
Kde to začíná? Nikde. Je to kruh bez začátku a konce.
Logicky vzato: Nevnímáš svět "objektivně" - vnímáš ho tak, aby ses udržel naživu. Tvá realita je filtrovaná tvým přežitím.
Komplexní systém = mnoho částí v interakci, emergentní chování, nelineární dynamika.
Části jsou vzájemně závislé. Změna jedné ovlivní všechny ostatní.
Malá příčina → velký efekt (motýlí efekt). Nebo naopak: velká příčina → malý efekt.
Celek má vlastnosti, které části nemají. Mravenčí kolonie je "chytrá", ale jednotlivý mravenec ne.
Systém se učí, mění, evolvuje. Není statický - je dynamický.
Pokud vědomí emerge z neuronů, je to příklad samoorganizace. Z jednoduchých elektrochemických signálů vzniká subjektivní zkušenost - "hard problem of consciousness".
Vědomí je emergentní vlastnost komplexních neuronových sítí. Je to "software" běžící na "hardware" mozku.
Kritika: Nevysvětluje proč je něco "jako být" neuronem.
Protozkušenost je fundamentální vlastnost reality. Komplexní vědomí emerge z kombinace jednoduchých "protozkušeností".
Kritika: Jak se protozkušenosti kombinují? (Combination problem)
Giulio Tononi: Vědomí = integrovaná informace (Φ). Čím více systém integruje informaci, tím více je vědomý.
Zajímavý důsledek: I jednoduchý systém může mít elementární vědomí. Ale mozek má hodně Φ, proto má bohaté vědomí.
Samoorganizace je popis procesu, ne vysvětlení příčiny.
Jsi součástí tohoto procesu. Tvé myšlenky jsou emergence. Tvá volba je kolaps potenciálu.
Komentáře
Zatím žádné komentáře.
Komentáře jsou součástí placeného přístupu.
Vyberte si tarif a diskutujte pod všemi stránkami.
Zobrazit tarify